Pokuta 100 € za vjezd bez plakety: dorazí složenka až do Česka?

Skoro každý český článek o německé ekologické plaketě končí větou „za vjezd bez plakety je pokuta 100 eur“ a tím to hasne. Otázka, která zajímá řidiče, je ale jiná: opravdu ta složenka dorazí až domů do Česka? Odpověď je zajímavější, než se čeká, a u emisní zóny vychází jinak než u překročení rychlosti.

Kolik to stojí doopravdy

Stovka eur je jen základ. Německý úřad k pokutě připočítává správní poplatek — pět procent z pokuty, minimálně však 25 € — a náklady na doručení 3,50 €.

V kurzu okolo 24 Kč za euro je to zhruba 3 100 Kč. Pro srovnání: plaketa stojí několik stovek a platí po celou dobu, co máte auto na stejnou značku.

Jak se to vůbec zjistí

Tady začíná to podstatné. V Německu neexistují kamery, které by četly plakety. Emisní zóny kontrolují především pochůzkáři od parkovacího dohledu, a to u zaparkovaných aut, případně policie při běžné silniční kontrole. Automatický záznam projíždějícího vozidla se v praxi nepoužívá.

Prakticky z toho plynou tři různé situace:

1. Zastaví vás policie. Údaje si vezme přímo od vás a od té chvíle běží všechno standardní cestou.
2. Zaparkujete v zóně a najdete papírek za stěračem. Úřad má vaši registrační značku — a naráží na problém popsaný níže.
3. Jen projedete a nikde nezastavíte. Pravděpodobnost, že vás někdo vůbec zaznamená, je velmi nízká.

Proč je emisní zóna jiný případ než rychlost

Když vás v Německu naměří radar, adresu majitele českého vozidla si úřad dohledá v českém registru vozidel. Umožňuje to směrnice (EU) 2015/413 o přeshraniční výměně informací o dopravních deliktech. Ta ale obsahuje uzavřený seznam osmi deliktů:

• překročení rychlosti,
• nepoužití bezpečnostních pásů,
• jízda na červenou,
• alkohol za volantem,
• drogy za volantem,
• nepoužití přilby,
• nedovolené použití jízdního pruhu,
• držení mobilu za jízdy.

Vjezd do emisní zóny mezi nimi není. A není to jen výklad — německý § 37b zákona o silničním provozu (StVG), který směrnici provádí, přebírá týchž osm kategorií doslova. Úřad tedy nemá právní titul dotázat se kvůli emisní zóně do českého registru na adresu majitele.

Když vás ale chytí, je to vymahatelné

Tady se občas objevuje mylná představa, že správní pokutu z Německa v Česku nikdo nevymůže. Není to pravda. Rámcové rozhodnutí Rady 2005/214/SVV pokrývá i rozhodnutí správních orgánů a porušení pravidel silničního provozu je v něm výslovně uvedeno. V Česku to provádí zákon č. 104/2013 Sb.; rozhodnutí uznává okresní soud podle bydliště a od té chvíle se pokuta vymáhá jako kterákoli česká. Zaplacené peníze mimochodem připadnou českému státu, ne Německu.

Existuje hranice, pod kterou stát uznání odmítnout může — 70 €. Do ní se ale započítávají i poplatky, takže 128,50 € ji překračuje s rezervou. Tahle úniková cesta nefunguje.

Promlčení

Německé přestupky se promlčují za tři měsíce od spáchání, dokud nebyl vydán výměr, a za šest měsíců poté. Lhůta se ale přerušuje procesními úkony — typicky zasláním výzvy k vyjádření (Anhörungsbogen), po níž běží znovu od začátku. Věta „za tři měsíce je to promlčené“ je proto hodně zjednodušená. Po nabyťí právní moci má úřad na vymáhání tři roky.

Auto z půjčovny

Půjčovna je jako držitel vozidla prvním adresátem. Buď úřadu předá vaše údaje a složenka pak přijde vám, nebo pokutu zaplatí a přeúčtuje ji — skoro vždy včetně administrativního poplatku. Zemský soud ve Frankfurtu ovšem shodil paušál 40 € u jedné velké půjčovny jako nepřípustný, protože zákazníkovi neumožňoval prokázat, že skutečná škoda byla nižší.

Praktická rada: když víte, že jste přestupek spáchali, ozvěte se přímo příslušnému německému úřadu sami. Půjčovna pak nemusí být do věci zapojená a poplatek odpadá.

Co se změní v roce 2027

V prosinci 2024 přijala EU novelu, která seznam deliktů rozšiřuje z osmi na osmnáct a přidává mezi ně i „nedodržení omezení vjezdu vozidel“. Znělo by to jako konec téhle výjimky — ale text tenhle delikt definuje jako omezení zavedená za účelem bezpečnosti silničního provozu, tedy pěší zóny, školní zóny a cyklopruhy. Německá emisní zóna má jiný účel: ochranu ovzduší podle plánu čistoty ovzduší.

Podle znění směrnice do ní emisní zóny nespadají. Není to však výslovné vyloučení v textu, takže konečné slovo dá až způsob, jakým to Německo promítne do svého práva. Transpoziční lhůta běží zhruba do poloviny roku 2027; do té doby platí původní osmičkový seznam.

Takže se to vyplatí riskovat?

Na tuhle otázku vám neodpovíme, protože bychom vám radili porušovat pravidla jiné země. Můžeme jen shrnout, co víme, a nechat rozhodnutí na vás.

Jinak řečeno: největší riziko nenese ten, kdo Německem projede po dálnici, ale ten, kdo v Berlíně nebo Mnichově zaparkuje pod okny hotelu. A protože plaketa se kupuje jednou za život auta, je celá úvaha o riziku vlastně dražší než ta plaketa sama.